Jak mi Charlie změnil život

Když se člověk rozhodne pořídit si psa po 50-sátce, je už dost starý ale přesto málo zkušený na to, aby věděl, do čeho jde. Ačkoliv jsme s manželem nikdy neměli psa, rozhodnutí padlo, protože přece:

1. potřebujeme hlídače domu

2. stěhujeme se do míst, kde není tzv. zalidněno a proto potřebujeme společníka na dlouhé procházky, anžto tenhle věk vám dává sem tam signály, že byste se svým zdravím měli něco dělat a ne jen sedět za pracovním stolem, případně na gauči

3. pociťujeme absenci dětí, které vylítly z hnízda a nějak se nemají k tomu plodit potomky a vy máte potřebu někoho opečovávat

a tak přišel okamžik , který nám rapidně polehoučku změnil absolutně život.

Nejprve si užíváte prvních nádherných chvilek, kdy držíte v rukou malé štěňátko a ujíždíte k domovu s velkým očekáváním muchlání se s tím drobečkem a jeho rozmazlování....ale ouha...nastává přesně to samé období, jako když si přinesete z porodnice nemluvně.....jako byste to nevěděli!!!!

Tak jako mimču připravujete před příjezdem do rodiny postýlku, případně pokojíček a nakupujete všechny ty propriety k jeho opečovávání a krmení...to samé vás čeká se štěnětem. Připravit boudu s ohrádkou, aby náhodou někam v nestřeženém okamžiku neuteklo,anžto jste se skálopevně rozhodli pro venkovní odchov ..... nakoupit nějaké to papáníčko, co vám doporučí chovatelka ...každé psí mimčo je na něco odstavené....ale také nějaké ňamky, které pokládáte za ty nejvíc vhodné pro toho malého drobka...třeba pacholíčka, piškotky, šunčičku.... , pak honem letět pro malý obojek a vodítko na první procházky po vsi, aby všichni věděli, jakého že to hlídače domu jsme si pořídili.

A tak začíná kolotoč...každé dvě hoďky s pejskem na procházku mimo zahradu, aby věděl, že nejen doma, ale i na zahradě se to nedělá....a pak aby se proběhl a hlavně : řádně socializoval ..náramně se mu líbí drbání všemi těmi lidičkami a údivná slova o plemeni, které tady v zapadákově nikdo ještě neviděl...a tak trpělivě vysvětlujete, jaký že hlídač a přitom pejsek, který miluje děti a lidi, pokud mu nebude ublíženo, z něj vyroste a to tak dlouho , až nakonec zjišťujete, jak se vám hruď dme pýchou, jako byste představovali mistra světa v nevím čem, co patří právě vám.....prostě zjistíte, že jste se právě po mnoha letech beznadějně zamilovali .

Večer na dobrou noc, chudáčka, co má zůstat přes noc v ohrádce bez paničky, chováte po poslední skoro půlnoční procházce na kolenou a zpíváte ukolébavku....prostě pozorovat vás někdo nezasvěcený....ťukal by si snad na čelo....

Drobeček vám to ale opětovává svou láskou a čím dál větší oddaností a závislostí ....běhá za vámi hned na zavolání, po pár lekcích umí super povely sedni, lehni , vstaň, pak se pokoušíte o aportíky a máte pocit, že máte toho nejkrásnějšího a nejchytřejšího pejska na světě.

V půl roce jásáte jak krásně při čůrání zvedá nožičku, že už je to prostě chlap, stejně, jako jste jásali, když děti vyhráli soutěž v plavání či v něčem podobném....postupně sledujete jeho pokroky, a prostě si to užíváte.....v lese na procházkách ten malý čipera je pořád někde kolem vás a tak vám zbývá i čas na pozorování přírody a sběr hub....

Ale ten malej nezbeda, co si myslíte, jak ho máte zmáknutýho pomalu vstřebává chod rodiny, kdo je tam pánem, kdo ho krmí, kdo se mu nejvíc věnuje, kdo s ním cvičí , seznamuje se s širší rodinou a s častěji chodivšími návštěvami a nabírá na sebevědomí a postupně, ouha, začíná taky neposlouchat....a tady ....když to neutnete..je zárodek něčeho, co se vám vymstí v pozdějším období.....už nepřiběhne okamžitě na povel , když má něco důležitějšího na práci , třeba čuchání, co to přeběhlo před ním nebo když vidí jiné pejsky a chce si s nimi hrát nebo se škádlit ...a tak zákonitě musí přijít otázka, co s tím .....a honem, hledáme cvičák a začínáme vstřebávat rady zkušenějších a postupně ..jak jinak, pokus omyl ,když nemáte zkušenosti....hledat cestu, jak na toho svého skoro ročního vykuka, co je právě v pubertě.

A tak poznáváte jiný pejskaře a každý vám začne říkat něco jiného, co zaručeně pomohlo, začnete se postupně dostávat do víru dění kolem pejsků..začnete jezdit na výlety se stejně postiženými pejskaři, hlásit se na výcvikové akce ...a kde že je ten původní záměr mít doma hlídače a společníka na procházky?????

Ani nevíte jak a octnete se na první výstavě, vaše představa, že na výstavy choděj jen ty načančaní městští gaučový pejsci vezme za své a nedej bože, když máte první úspěch. Potkáte první lidičky postižený stejnou láskou k plemeni hovawart a jste zcela polapeni....začnete pročítat webový klubový stránky, studovat výstavní řády , zjišťovat, co že je to „ svod mladých“ a najednou máte doma nejen psa, ale i obrovského koníčka, resp. koně.....

Začnete sledovat, jak jsou na tom ostatní pejskové a že v roce a půl už jste propásli možnost získat titul junioršampiona ( uf, to nám dalo fušku se k takové informaci propracovat) a to, že aby měl možnost ten váš pes si tzv. vrznout, musíte ho uchovnit a je před vámi hromada práce.......výstavy a výstavy , zkoušky a zkoušky.....

Vy , kteří jste se před lety dvacetipěti zařekli, že už nikdy ne pod stan  , si půjčíte stan a vyrazíte na dovolenou se psem za účelem zdolávání zkoušek základů poslušnosti, zjišťujete, že váš pes už není, to co býval a začíná se taky občas prát, když narazí na samce, kterej mu nedá najevo, že on je ten lepší a řešíte další problém, co s tím......začínáte se učit chvaty, jak odervat svého psa od toho druhého bez újmy na zdraví , resp. aby vám zbyly všechny prsty na rukou, a tak pořizujete ostnatý obojek , který, když vám ho někdo před časem doporučoval, jste odvrhla, přece by ho to chudáčka bolelo.

Prostě , máte nového koně... astrologickou literaturu jsem zaměnila za knížky a časopisy o psech, děti vám k vánocům věnují předplatné časopisu o psech, víkendy trávíte na cvičáku a objevujete rozdíly v kvalitách figurantů a zjišťujete, že máte novou , cvičákovou rodinu.

Vaší metou se stává uchovnění psa, tedy odborně bonitace a po jejím splnění si myslíte, že budete mít konečně klid...ale hluboce se mýlíte....zjistíte, že nevíte nic o krytí , a tak začnete studovat i tuhle problematiku, začnete zjišťovat, že využitelnost plemenných psů odvisí od jejich úspěchů na poli výstavním a zkouškovém a taky na tom, jak jim to tzv. půjde a nakonec se dokopete k tomu, co už má kdejaký pes , resp. majitel psa za sebou, vytvoříte svému psovi webovou boudičku...uf, to by člověk do sebe před dvěma lety neřekl, kam až ho ten jeho pes dovede.

V téhle době však majitel psa mnohdy dozraje k rozhodnutí, že než čekat , kdyže přijede nějaká nevěsta, aby se taky dočkal slastného okamžiku , že uvidí po svém psovi potomky a bude mít možnost je rozmazlovat aspoň na dálku, tady dozraje k rozhodnutí, že by si mohl pořídit vlastní fenku a zřídit si sám později chovnou stanici a užít si ty prvopočátky ještě jednou a snad se už vyvarovat těch chyb, které nasekal při výchově toho svého prvního psa.

Přesto když rekapituluji všechny klady a zápory života s hovíkem, musím jednoznačně říct, že splnil to, co si od něj člověk sliboval,

- hlídá perfektně náš dům a přitom to není ten blbec, co lítá od jedné strany plotu k druhému, oznámí přítomnost narušitele a pokud se někdo blíží víc, zaujme takový postoj, my říkáme s mužem, že vyroste nejmíň o 10 cm na výšku a šířku a v tom za vraty je malá dušička do té doby, než se objevíme a pokud se začneme přátelsky bavit a pustíme návštěvníka na dvůr, není většího mazlila na světe ....pokud ho pustíme do domu, pes se hrne dovnitř taky a celou dobu sekunduje při jednání, leží návštěvě u nohou a ona netuší, že po celou dobu je pes ve střehu, co kdyby si to návštěva chtěla rozmyslet a přeci jen nás napadnout?

- absolvuje se mnou dlouhé procházky a jeho dychtivost po nich mi nutí vstávat ráno určitě dřív, než bych toho byla schopna bez psa, bohužel i tehdy, když mi sklátí viróza ...prší, chumelí, je vichřice....prostě musím ...a já zjišťuji, že i v takovém počasí se ven může a mnohdy je dokonce i příjemně a určitě to prospívá mému zdraví a kondičce

- díky němu objevuji skryté reservy ve svých fyzických možnostech

- zaměstnává také moje mozkové závity objevováním nových zkušeností na poli kynologickém, díky němu mám nového krásného koníčka

- obohatil mě o spoustu přátel, které jsme díky němu potkala

- učí mi trpělivosti , houževnatosti a systematičnosti...mě Střelce, který s těmito vlastnostmi bojuje celý život

- dává mi radost z žití i v okamžicích, kdy je mi těžko, obveseluje mě...vždycky si musím najít chvilku na to se s ním škádlit a nebo ho podrbat za ušima

- skrz něj poznávám sama sebe a tak mohu na sobě stále pracovat

Charlie tedy splnil všechna očekávání co se týče charakteristiky povahy psa...je to pohodový dobromyslný pes, který miluje lidi , děti, dokonce i kočky, aspoň ty na našem dvoře, je výborný strážce domu, pokud jdeme na procházku ve více lidech, je schopen obsáhnout celou tlupu a má přehled, kde se kdo nachází, dokáže vyhodnotit skvěle možné nebezpečí , o čemž jsme se přesvědčila při setkání s divokými jalovicemi, zbytečně neštěká, když není důvod, má vyrovnanou sebevědomou povahu, o čemž jednoznačně svědčí povahový test při bonitacích AA, mě má natolik přečtenou, že přesně ví, co se bude dít, dopředu vytuší, co se od něj očekává.....

Jediné, co jsme ještě nezvládli a co nás čeká , je absolutní poslušnost při procházkách lesem a na loukách....tam, pokud jej zaujmou zvířecí pachy , předstírá absolutní hluchotu  a rovněž při zaujetí jiným psem mi dává také zabrat jej přivolat ...ale je mu teprve 2,5 roku a hovík prý dospívá až ve třech letech , tak do té doby i tuhle neposlušnost zmáknem. V každém případě, pokud si přečtete charakteristiku plemene hovawart a ta vás osloví, že takového psa chcete a bude vám vyhovovat ...pak vězte, že pokud jej vysloveně nezkazíte, čeká vás perfektní společník a ochránce, do kterého se určitě zamilujete, zrovna tak, jako já.....